Černé ptáče: Pravdivý příběh Nabarveného ptáčete

Knižní reportáž Joanny Siedlecké vyšla poprvé v roce 1993 a zásadním způsobem ovlivnila recepci jednoho z nejvýznamnějších děl literatury holocaustu – Nabarveného ptáčete Jerzyho Kosińského.
Jde také o text cyklicky se vracející k otázce vztahu reality a literární fikce, mystifikace a manipulace. Měl Kosiński právo vydávat fiktivní příběh za svůj vlastní? Co má větší váhu: literární dílo s jeho nadčasovým průnikem do lidské přirozenosti, nebo autentická křivda lidí, které autor ve svém údajně autobiografickém textu dost nemilosrdně znetvořil?
„Vyšlo by přece najevo, že žádný chlapec-tulák toulající se divokým východním pohraničím vlastně nebyl, byli jen milující, bohatí rodiče. Nebyli žádní divoši – snad jen prostí, ale slušní lidé, kteří pomáhali, jak mohli. Nebylo žádné mučení, jehož se stal symbolem, přímo naopak – osud měl nesporně výjimečný.“ (s. 170) Ukazuje, jak nebezpečné je opevňování vlastní představy o skutečnosti vůči faktům a odlišným svědectvím, a na nesmyslnost záměny literární fikce za historický dokument.