Dominik Geppert - Evropa, která neexistuje

Dominik Geppert

Evropa, která neexistuje

Fatálně výbušná síla eura

150 stran , A5, měkká vazba

Doporučená MOC – 299 Kč

isbn: 978-80-88615-03-3

Autor je historik a v knize se nesoustředí na ekonomické vady eura jako v jiné "krizové literatuře", ale na historické kořeny, které vedly k měnové unii. Tímto způsobem se mu daří vysvětlit celý zmatek kolem krize eura a dosavadních pokusů o záchranu z jiného, pronikavějšího pohledu.

Každý, kdo chápe, jak rozdílné byly záměry zúčastněných evropských zemí, pokud jde o vytvoření měnové unie, chápe také fatální konflikt cílů, který nám dnes v krizi způsobuje problémy. Každá země využívá společnou měnu jako prostředek k dosažení svých vlastních cílů. Tak tomu bylo již tehdy, kdy euro bylo pouhou myšlenkou, která by se jednou mohla uskutečnit, a je tomu tak i dnes, v éře záchranných programů a zadlužování.

Všechny národy Evropy mají svou vlastní mentalitu, a tudíž i velmi odlišný pohled na svět a jeho problémy. V Itálii lidé preferují jiná řešení než ve Finsku. Pokud si každý hospodaří sám za sebe, není to problém, ale s eurem jsou nyní všichni nuceni jít stejnou cestou. V důsledku toho má každý pocit, že je tlačen špatným směrem.

Místo aby euro působilo jako motor rychlejšího sjednocování, ukazuje se, že rozděluje a je semeništěm vnitroevropských sporů. Autor nevidí řešení v reflexivním "více Evropy", ale v důraznějším zohlednění toho, co náš kontinent skutečně tvoří: rozmanitost, vlastenectví a demokracie!

Rozhovor:

Bonnský historik Dominik Geppert o neexistenci politické unie, německých zájmech a politice Charlese de Gaulla. Vyslovuje se pro otevřenější diskusi o budoucnosti eura.

Rozpadne se Evropa brzy?

Geppert: Doufám, že ne.

Co se týče eura?

Geppert: Nedovedu si představit, že by nás chybná konstrukce společné měny bez politické unie provázela celá desetiletí.

Konec pro euro?

Geppert: Jaký bude konec eura? Nejsem si jistý, zda budeme mít euro ještě za 20 nebo 30 let.

Jaké jsou tedy konstrukční nedostatky?

Geppert: V čem spočívá euro? Rozdílné kultury a mentality jsou vlastně silnou stránkou Evropy. Ve volném sdružení to fungovalo dobře. Pevněji svázané v tomto jednotném měnovém korzetu s velkými rozdíly v ekonomické výkonnosti se staly slabinou. Německá ekonomika je příliš silná na to, aby v měnové unii hrála roli jednoho mezi rovnými, ale příliš slabá na to, aby jí dominovala

Měli bychom se vrátit k pesetám, německým markám nebo guldenům?

Geppert: V případě nouze ano. Přinejmenším pokud by se negativní dopady měnové unie staly příliš znatelnými. V současné době se diskuse vede spíše z ekonomického hlediska. A často se říká, že k vývoji neexistuje alternativa. Jako historik se nemohu spokojit s konstatováním, že vše je na dobré historické cestě.

Geppert: Rozšíření o státy bývalé sovětské sféry vlivu je velkým úspěchem evropské integrace. EU má v těchto zemích stabilizační účinek a zároveň podporuje prosperitu a demokracii. Pozitivní je také zintenzivnění výměny kapitálu, zboží a pracovních sil pomocí Evropského hospodářského společenství a později jednotného trhu.

A kde byly kameny úrazu?

Geppert: Urychlení měnové unie a odložení politické unie do vzdálenější budoucnosti nebylo dobré. Řekové, Portugalci a Španělé si nyní všímají všech nedostatků. V určitém okamžiku však pocítíme důsledky i my a naše děti. Také nevěřím, že v dohledné době vznikne politická unie hodná toho jména. V důsledku toho jsme nyní v pasti.

Vidíte ještě nějaké východisko?

Geppert: Jde mi o to, abychom diskutovali otevřeněji. Myslím, že je velmi škodlivé, že skeptici vůči určité formě integrace jsou okamžitě prohlašováni za nepřátele Evropy. Mimochodem, tento způsob vylučování nám historicky nikdy nesloužil dobře. Například politické elity německého císařství si také myslely, že budování loďstva a snaha o světovou moc jsou bez alternativy. Při zpětném pohledu by byl správnější opak, protože tato politika problémy Německa v Evropě neřešila, ale naopak je prohlubovala.

Kde vidíte východiska pro širší diskusi?

Geppert: Musíme si uvědomit, že v Evropě existují specifické německé zájmy, stejně jako portugalské, řecké nebo francouzské. Řeči o "evropském Německu" nás nezbavují úkolu tyto zájmy konkrétněji pojmenovat.

Jaké to jsou?

Geppert: Jaké jsou to zájmy? Například diskutovat o tom, jaká finanční břemena chceme nebo můžeme převzít prostřednictvím záruk, případně nesplácených půjček nebo prostřednictvím inflace. Musíme také hovořit o roli Evropské centrální banky, která je po vzoru Francie mnohem více zpolitizovaná, než bývala Bundesbanka. Myslím, že je třeba to pojmenovat jako nedostatek nebo ztrátu.

Mnozí politici říkají, že potřebujeme více Evropy, ne méně. Co si o tom myslí historik?

Geppert: Nepotřebujeme více Evropy z toho, co máme v současnosti, totiž vyhazování peněz na problém, který zjevně nelze za tyto peníze vyřešit. Nejsem proti evropské solidaritě, ale musí být schopna uspět.

A vy o tom pochybujete?

Geppert: Ano, protože mnoho rozhodnutí na evropské úrovni otřásá výsadním právem parlamentů, tj. rozpočtovým právem. Zastupitelstva lidu jsou přitom vládami stále častěji odstavována a orgány, které v době krize eura přijímají dalekosáhlá politická rozhodnutí, jako je Rada Evropské centrální banky, nemají dostatečnou demokratickou legitimitu a nejsou odpovědné žádnému parlamentu.

Jaké důsledky to má pro Německo?

Geppert: V tom vidím velké nebezpečí, že se záchrannými opatřeními ekonomicky překonáme a zároveň se politicky vmanévrujeme do slepé uličky. Příkladem je debata o věku odchodu do důchodu: dlouhodobě je těžké přesvědčit německé daňové poplatníky, že se držíme zvyšování, ale v jiných zemích žádné srovnatelné úsilí nevyvíjejí. Pokud nyní řekneme, že německý věk odchodu do důchodu musí být zároveň věkem odchodu do důchodu všude v Evropě, pak to bude v ostatních zemích vnímáno jako neoimperiální politika Berlína. To vše je obtížné, dokud nemáme evropský národ.

Vidíte alespoň, že dozrává evropské vědomí?

Geppert: V tuto chvíli ne. Zatím neexistuje ani jazyková unie, ani historické společenství. Neexistují žádné celoevropské debaty, diskusní pořady a podobně. Nikoho ani nenapadne počítat evropské medaile na olympijských hrách. To se právě ukazuje: Na cestě k tomu, abychom se stali evropským národem, pokud by to mělo být naším cílem, jsme zatím příliš nepokročili.

Kde jsou tedy příležitosti k pokroku v Evropě?

Geppert: Německo by se jistě dokázalo poměrně rychle dohodnout s Nizozemskem, Rakouskem nebo Finskem. S Francií, která svou roli stále více vnímá jako mluvčího jihoevropských zemí, už méně. Otázka měny společnou Evropu rozděluje. Například Poláci si dvakrát či třikrát rozmýšlejí, zda se k euru připojit, ale zároveň se obávají, že pokud zůstanou mimo, budou marginalizováni. Britové euro nechtějí a jsou spíše na odchodu z jiných forem integrace. To rozhodně neposiluje roli Evropy ve světě.

Německá kancléřka Angela Merkelová prohlásila, že pokud euro selže, Evropa zkrachuje.

Geppert: Myslím, že to přeháněla. Historicky se evropský projekt vždy ubíral oklikami. V roce 1954 selhalo Evropské obranné společenství kvůli francouzskému Národnímu shromáždění. Nicméně Římské smlouvy vstoupily v platnost o čtyři roky později. Ani politika prázdné židle francouzského prezidenta Charlese de Gaulla v 60. letech neznamenala konec integrace. Nyní jsme samozřejmě ještě těsněji provázáni. Ale celá integrace nestojí a nepadá s eurem.

Kde bude Evropa za 10, 20 nebo 30 let?

Geppert: Bude to pravděpodobně Evropa otčin, v níž se bude nadále prosazovat národní politika. Myslím si, že je žádoucí, aby i nadále existovalo toto napětí mezi evropským a národním rozměrem. Měnová unie nám brání v dosažení dobré rovnováhy v této oblasti napětí.